| |
CZ AJ

Olomouc a Konvikt

Řád Tovaryšstva Ježíšova přišel do Olomouce roku 1566, deset let po smrti svého zakladatele Ignáce z Loyoly (1491–1556). V říjnu 1569 se jezuité usadili v uvolněném a upraveném klášteře minoritů s přilehlým gotickým kostelem Panny Marie. V letech 1569–1582 pak vznikla nová, pozdně renesanční školní budova. V roce 1573 získala jejich škola statut vysokého učení a v průběhu poslední třetiny 16. století byly postupně budovány také vlastní kolej a konvikt, modernizován byl rovněž kostel.

V letech 1660–1667 na západní straně areálu jezuité vybudovali nový konvikt podle projektu olomouckého stavitele Petra Schüllera. Do ulice se otevírá monumentální osmadvacetiosou trojpodlažní fasádou členěnou vysokým pilastrovým řádem. Typicky raně barokní jsou bohaté kompozitní hlavice pilastrů, pravoúhlá ostění oken s rovnými překlady, vrstvenými klenáky v osách a girlandami. Charakteristický je i hlavní portál s přepásanými polosloupy a rozeklaným frontonem, na nějž dosedá sdružené okno. Z průčelního křídla vybíhají na východ v pravém úhlu tři kratší křídla s velkými sály, vytvářející dvě nádvoří uzavřená hradbami. Celý konvikt je kvalitní architekturou příznačnou pro dobu po polovině 17. století v českých zemích, tak jak ji v Čechách pro jezuity definoval o něco dřív ve své tvorbě Carlo Lurago (1615–1684).

Jezuitský konvikt sloužil k ubytování šlechtických studentů olomoucké univerzity. Tvoří jej dvě části, jádrem starší je zmíněná raně barokní trojkřídlá budova o půdorysu písmene F, ke které roku 1672 přistavěli severní křídlo. V letech 1721-1724 ke konviktu připojili dvoupatrovou stavbu tzv. Nového konviktu s kaplí Božího Těla podle projektu olomouckého stavitele Wolfganga Reicha.

V současné době Konvikt využívá Univerzita Palackého jako tzv. umělecké centrum, kde sídlí také Katedra dějin umění Filozofické fakulty. Nachází se zde posluchárny, ateliéry, filmový a divadelní sál, a rovněž výstavní prostory.

Marble